Historie židovského města v Dolních Kounicích
Počátek osídlení Dolních Kounic židovskou komunitou se vztahuje nejpozději k polovině 15. století. Nejstarší písemná zmínka se váže k roku 1581. Původní židovská osada se nacházela v prostoru dnešních ulic Tovární a Růžová. Po vypálení městečka v roce 1645 švédskými vojsky se židovští osadníci rozhodli starou lokalitu opustit a založili si nové sídliště na západním konci náměstí mezi řekou Jihlavou a svahem Šibeničního vrchu. Obyvatelé ghetta museli přestát mnohé pohromy, válečné události, požáry (zvláště v letech 1799 a 1823) a také povodně (hlavně roku 1862). Židé museli odvádět vrchnosti vysoké peněžní dávky a byli ve své existenci limitováni řadou diskriminačních opatření jako bylo například omezení zaměstnání, místa pobytu, počtu rodin atd. Svízelné poměry přiměly mnohé k emigraci hlavně do Uher. Jejich postavení napravil až rok 1848, kdy obdrželi plná občanská práva. Tehdy dosáhla židovská obec svého největšího počtu. Žilo zde 650 obyvatel, což byla čtvrtina celkového počtu obyvatel Dolních Kounic. Za nacistické okupace bylo všech obyvatel židovské obce deportováno do koncentračních táborů. Přežila pouze jedna žena – paní Ruth Kopečková-Morgensternová. Ze slavných rodáků židovské obce můžeme jmenovat historika a teologa Gotharda Deutsche. Působil zde i rabín a historik Heinrich Flesch a žila zde rodina rakouského spolkového kancléře Bruno Kreiského.
Ghetto
Z původního rozsahu 82 domů dnes stojí 34 v ulicích U synagogy, U škrobárny a Skalní. Řada domů má barokní jádro, ale během věků podléhala různým přestavbám a přístavbám často zapříčiněnými četnými požáry. Velká část čtvrti byla zbourána v důsledku výstavby autobusového nádraží. Ze zachovalých staveb si zaslouží pozornost budova bývalé školy č. p. 581 v ulici U synagogy a portál s vinařským motivem na domě č. p. 577 ve Skalní ulici.
Synagoga
Byla postavena v roce 1652–1655 v raně barokním slohu a patří k nejstarším synagogám na Moravě. V roce 1851 byla přistavěna ženská galerie s pavlačí. Od druhé světové války sloužila převážně jako skladiště. V roce 1988 až 2004 byla komplexně zrestaurována a nyní slouží kulturním a společenským účelům. Do synagogy se vchází hlavním vchodem s tesaným kamenným reliéfem. Stěny v interiéru jsou vyzdobeny stejně jako i v některých dalších synagogách na Moravě cennou barokní výmalbou s liturgickými texty v hebrejštině. Nachází se zde i malá expozice věnovaná historii zdejší židovské obce.